Neučili mne, že bych měl upadnout do zajetí, a už s vámi nebudu mluvit.

Tak pojď. Hloupost, už dlouho šéfa dělat nebudu, Charlie.

A nebudu znova tolerovat takovýhle sračky!

Ovšem, je-li tomu tak, nebudu dále pečovat ani o ty bílé.

Když budu mít v životě Jane, neublížím už žádné lidské bytosti.

A myslím, že chlapů taky moc mít nebudu.

Jestli jí věříš, tak tak mi to stačí.

Už s tebou nechci nikdy mluvit.

Řeknu vám co, už ani slovo bez mého právníka.

Už to u sebe doma nechci zažít.

Už nechci dělat hudbu. K čemu vůbec, kurva?

Chci jenom pero a papír, žádný pití.

Přišla jsem, protože vás potřebuji. Nebudu jen nečinně hledět na své zoufalství.

Bratr mi vyhrožoval, že mi uřeže uši, Takže bych už nikdy znovu neslyšela Chopina.

Už nikdy nebudu hrát tuhle hloupou hru!

Nechci už dál nechávat život mého syna v rukou jiných lidí.

Už tě nebudu obtěžovat, ale věz, že tě budu chovat ve svém srdci.

To ne, jestli si lehnu, už nevstanu.

Říkal jsem si, že když to zvládneme, nebudu už nikdy nečinně sedět a dívat se, jak někdo na kom mi záleží, prohrává.

Pokud se nám to podaří, pak můžu trávit veškerý svůj čas rybařením a nemusím už být dopravním policistou.

Rozhodl jsem se, že již dál nemohu a nebudu předstírat, že mám odpovědi, když je nemám.

Ten den, kdy jsem stál na stadionu a křičel na prezidenta, jsem zjistil, proč jsem se doopravdy narodil, že už nebudu mlčet tváří v tvář bezpráví.

I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

Města vaše dám v zpuštění, a učiním, aby zpustly svatyně vaše, aniž více zachutnám oběti vůně příjemné vaší.

Protož nebudou moci synové Izraelští ostáti před nepřátely svými, utíkati budou před nepřátely svými, nebo poškvrnili se věcí proklatou. Nebuduť více s vámi, leč vyhladíte prokletí to z prostředku svého.

Já také více nevyhladím žádného od tváři jejich z národů, kterýchž zanechal Jozue, když umřel,

Tedy řekl Abizai Davidovi: Dalť Bůh dnes nepřítele tvého v ruku tvou. Protož nyní, medle nechť jej probodnu pojednou kopím až do země, tak že nebude potřebí podruhé.

Aniž více dopustím, aby se pohnula noha Izraele z země, kterouž jsem dal otcům jejich, jen toliko budou-li skutečně ostříhati všeho, což jsem jim přikázal, a všeho zákona, kterýž jim vydal Mojžíš služebník můj.

Aniž více pohnu nohou lidu Izraelského z země, kterouž jsem oddělil otcům vašim, jen toliko budou-li šetřiti, aby plnili všecko to, což jsem jim přikázal, všecken zákon, ustanovení a soudy skrze Mojžíše vydané.

Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

Řekl jsem byl, že neuzřím Hospodina, Hospodina v zemi živých, nebudu vídati člověka více mezi přebývajícími na světě.

Přisáhltě Hospodin skrze pravici svou, a skrze rámě síly své, řka: Nikoli nedám obilí tvého více za pokrm nepřátelům tvým, aniž píti budou cizozemci vína tvého, o němž jsi pracoval.

A jméno svatosti své uvedu v známost u prostřed lidu svého Izraelského. Nedopustím, pravím, více poškvrňovati jména svatosti své, i zvědíť národové, že já jsem Hospodin Svatý v Izraeli.

Aniž skryji více tváři své před nimi, když vyleji Ducha svého na dům Izraelský, praví Panovník Hospodin.

Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich.

Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.